Historie jednání o odchodu sovětských vojsk v datech

18. 11. 1989 - podatelna Úřadu vlády - dopis iniciativy MOST předsedovi vlády Ladislavu Adamcovi - zprostředkování setkání představitelů vlády a opozice vč. programu iniciativy

19. 11. 1989 - MOST formuje další dokument s požadavky na dodržování svobody shromažďování ustavení komise pro vyšetření  událostí na Národní třídě distancování se vlády od jakýchkoliv forem represivního použití moci ve vnitřních i mezinárodních vztazích, poprvé použit výraz „invaze armád Varšavské  smlouvy“

Kocáb s Horáčkem navštívili s požadavky premiéra u něj doma. Adamec vzbuzoval pocit, že se s výhradami ztotožňuje s názorem iniciativy na invazi a pobyt vojsk a bagatelizoval svou roli v celé záležitosti, odpovědnost přiřkl Straně.

Ještě v listopadu 1989 připravena petice požadující urychlené stáhnutí okupační armády z Československa. Doručili ji na sovětskou ambasádu. Z Kremlu dostali povzbudivou reakci. 

3. prosince 1989 vydala vláda vlažné stanovisko ke vstupu vojsk VS. Prohlásili sice vstup vojsk pěti států Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 za porušení platných norem ve vztazích mezi státy z hlediska mezinárodního práva a navrhli zahájit jednání o "mezistátní dohodě týkající se dočasného rozmístění sovětských jednotek na území ČSSR" a že jejich stažení "musí být řešeno v souladu s pokrokem celoevropského odzbrojovacího procesu", ale tato formulace byla jak vystřižená ze komunistického slovníku. Prohlášení bylo vnímáno jako podání pomocné ruky Moskvě. 

4. prosince 1989 odjeli Adamec s ministrem zahraničních věcí Johanesem do Moskvy na jednání s Gorbačovem. Hned druhý den se tam objevili i představitelé dalších okupačních států - Bulharska, Maďarska, NDR, Polska – a vydali prohlášení, že vstup jejich vojsk do Československa byl vměšováním do vnitřních záležitostí a že k tomuto poznání dospěli vzhledem k faktům, které se mezitím staly známými. Hra se slovy, kde skutečné pojmenování událostí roku 1968 jako přepadení, invaze, okupace nemělo své místo.

Ve společném prohlášení ministrů však zazněla také jiná věta „... tuto otázku je třeba řešit v souladu s celosvětovým odzbrojovacím procesem“, v překladu roky. 

4. prosince 1989 zareagovalo Občanské fórum na vyjádření vlády i ministrů jasným stanoviskem, že byl-li vstup vojsk Varšavské smlouvy porušením norem mezinárodního práva, je jedinou možnou nápravou jejich okamžité stažení.

Zároveň v prohlášení zdůraznili, že celá tato problematika musí být posuzována mimo celoevropská odzbrojovací jednání, mimo multilaterální základnu Varšavské smlouvy, pouze jako bilaterální jednání mezi Československem a Sovětským svazem.

6. prosince 1989 začala svoji činnost na Federáním ministerstvu zahraničních věcí expertní skupina pro zahájení jednání o pobytu a odchodu sovětských vojsk z Československa.

Úkolem komise bylo projednávat mezinárodně-právní, vojensko-bezpečnostní, finanční a jiné otázky související s dočasným pobytem a odchodem sovětských vojsk a tím přispět k realizaci československého státního zájmu - uzavření dohody o odchodu sovětských vojsk z území Československa.

Vedoucím expertní skupiny byl náměstek ministra Evžen Vacek. Zastoupeni v ní byly kromě  ministerstva zahraničních věcí také federální  ministerstvo národní obrany, úřad předsednictva vlády a federální  ministerstvo financí.

10. prosince 1989 ustavena nová vláda, ministrem zahraničí se stal Jiří Dienstbier. Podařilo se prosadit, aby byl odsun sovětských vojsk předmětem dvoustranných rozhovorů nezávislých na odzbrojování ve střední Evropě.

12. prosince 1989 návrh postupu jednání expertní skupiny MZV

20. prosince 1989 jednali o pobytu sovětských vojsk ministři zahraničních věcí ČSSR a SSSR.

28. prosince 1989 vykonal Michael Kocáb slib, a stal se poslancem Sněmovny lidu.

2. ledna 1990 se uskutečnila porada čs. expertní skupiny pro jednání s delegací SSSR v záležitosti odchodu sovětských vojsk z Československa

5. ledna 1990 informoval Dienstbiera jeho sekretariát o jednáních s ministerstvem národní obrany a odlišnostech v některých stanoviscích

15. - 17. ledna 1990 jednání československé a sovětské expertní komise v Praze

16. ledna 1990 přijal ministr zahraničních věcí J. Dienstbier náměstka ministra zahraničních věcí SSSR Ševarnadzeho

23. ledna 1990 pronesl Kocáb příspěvek na téma odchodu sovětských vojsk ve Federálním shromáždění 

30. ledna 1990 se Kocáb stal členem Zahraničního výboru (další členové Ing. Jan Vácha, Jana Petrová, PhDr. Štefan Kováč, PhDr. Pavol Kanis, CSc., Ing. Robert Harenčár, RNDr. Martin Palouš, předseda: PhDr. Jaroslav Šabata)

6. února 1990 moskevská jednání expertních skupin

26. února 1990 ministři zahraničních věcí Eduard Ševarnadze a Jiří Dienstbier podepsali Dohodu o odchodu sovětských vojsk z Československa. Poslední voják měl odejít 30. června 1991. 

Michael Kocáb o prvních krocích jednání o odsunu okupantů

Ještě před Sametovou revolucí založili Michael Kocáb s Michalem Horáčkem iniciativu MOST, která později zprostředkovávala jednání a rozhovory mezi komunistickou vládou a Občanským fórem. Jedním z požadavků iniciativy byl i urychlený odchod sovětských vojsk z území tehdejšího Československa.


Když 3. prosince 1989 vydala vláda vlažné stanovisko ke stažení sovětských vojsk a ministři zahraničních věcí Johanes a Ševarnadze se vyjádřili, že otázku odsunu hodlají řešit v souladu s celosvětovým odzbrojovacím procesem (tj. roky), sepsalo Občanské fórum dopis pro Gorbačova. Dopis apeloval na co nejrychlejší zahájení rozhovorů o odsunu.

„Dopis jsme odnesli na sovětskou ambasádu do Dejvic. Byl jsem tam poprvé v životě a nebylo to úplně příjemné. Před velvyslanectvím právě probíhala demonstrace a demonstranti nás žádali, abychom se k nim připojili. Jenže my jsme jen prošli a zmizeli uvnitř ambasády. Nevrhalo to na nás nejlepší světlo, ale podařilo se nám demonstranty předsvědčit, že naším cílem není kolaborace.

Na ambasádě  jsme očekávali přísnou atmosféru. Přijal nás rada Pilipov, stále se usmíval a  i když jsme argumentovali proti sovětské okupaci, byl úslužnost sama. Slíbil, že dopis Gorbačovovi předá, a ptal se, zda je mírnost revoluce záměrem či mají očekávat nějakou formu šikany nebo popravy sovětských vojáků. Jeho dotaz nás nepřekvapil. Tehdy se na to samé ptali všichni. Nikdo nevěděl, jak bude revoluce probíhat. My jsme v našich tvrzeních vycházeli ze znalosti našeho národa, které je v tomto směru mírumilovné. Nepředpokládali jsme, že by kdokoliv kohokoliv věšel.

Při druhé návštěvě jsme se dozvěděli, že Gorbačov je s našimi požadavky srozuměn a ujistil nás, že rozhovory na téma odsunu začnou v nejbližších dnech.“

10. prosince 1989 byla jmenována nová  vláda, ministrem zahraničních věcí se stal Jiří Dienstbier. Díky němu se podařilo prosadit, aby se odsun začal řešit dvoustrannými rozhovory s ministrem zahraničních věcí Sovětského svazu Eduardem Ševarnadzem. Mnoho komunistů po Sametové revoluci rezignovalo a díky tzv. kooptačnímu zákonu byli voleni noví poslanci, navržení Občanským fórem. 28. prosince 1989 tak do Federálního shromáždění zasedlo 13 nových poslanců a jeho předsedou se stal Alexandr Dubček. 

„Otázku odsunu řešili sice Dientsbier s Lubošem Dobrovským (nejdříve náměstek ministra zahraničních věcí, později v roce 1990 ministr obrany pozn. red.), ale rozhodl jsem se ji žhavit ve Federálním shromáždění. Napsal jsem interpelaci, kde jsem navrhoval prohlásit Smlouvu o dočasném pobytu sovětských vojsk v ČSSR za neplatnou a okamžitě začít s odsunem.

Vysoká hra o dohodu

Interpelaci jsem potřeboval verifikovat, byla to vysoká hra. Požádal jsem Jiřího Dienstbiera, aby si ji přečetl, a on mě odkázal na svého poradce Jaroslava Šedivého, který mi poradil nějaké  maličkosti. Stále jsem měl ale pochybnost, jestli jsem ta správná osoba, která by měla interpelaci přednést. Šel jsem na sekretariát zahraničního výboru, kde se vyjádřili, že se jedná o příliš závažnou záležitost a měl bych jít přímo za Dubčekem. S ním jsem interpelaci probíral asi hodinu, zcela se s ní ztotožnil. Obával se však ruské reakce, která se mohla týkat naší energetické závislosti na nich, a navrhl, abych návrh přednesl sám s tím, že on jej podpoří. Byl to chytrý postup, který by nám v případě hrozby, že Rusové „zavřou kohoutky“, umožnil z radikálního postoje lehce couvnout. Všichni poslanci interpelaci podpořili. “

26. února 1990 byla Dientsbierem a Ševarnadzem podepsána Dohoda o odchodu sovětských vojsk z Československa. Hned druhý den vystoupil Kocáb znovu před poslance s návrhem na vytvoření parlamentní komise, jejímž úkolem by bylo kontrolovat odsun sovětských vojáků. 

„Následovalo sestavení komise, v ní jsem byl zvolen místopředsedou, po prvních svobodných volbách pak předsedou. Úkolem bylo sledovat postup, podmínky odsunu a kontrolovat plnění závazků, které vyplývaly z československo-sovětské dohody, a snažit se vyřešit majetkoprávní, humanitární a ekologické otázky. Kromě toho bylo třeba navázat kontakt s poslanci Nejvyššího sovětu SSSR a projednat s nimi právní, politické a další aspekty odsunu. První cesta vedla k vládnímu zmocněnci pro záležitosti odchodu sovětských vojsk generálporučíku Rudolfu Ducháčkovi a jeho zástupci generálu Naďovičovi.

To, že jsou ti dva generálové armády, která  kolobarovala a podílela se na ničení  svobody celého národa, jsem samozřejmě věděl. Zároveň mi bylo jasné, že údělem vojáků resp. armády je sloužit režimu a bez spolupráce s nimi se těžko výrazně pohneme vpřed. Vycházel jsem s nimi dobře a navázali jsme přátelské vztahy. O co jsem je požádal, to ochotně zařídili a byli iniciativní. Viditelně oba generálové zpřísněli ve chvíli, kdy byl na obzoru nějaký sovětský generál. Ani oni to neměli jednoduché. První společné jednání dopadlo znamenitě, parlamentní komise začala spolupracovat s tou vojenskou, která měla na starost zejména logistiku odsunu. Společně jsme pak vyjížděli do různých, mnohdy i utajených vojenských lokací. Začali jsme rozmotávat klubko.“



Foto:

1. Komise Federálního shromáždění pro dohled nad stažením sovětských vojsk z Československa v Bruntále. Na snímku Místopředseda komise FS Michael Kocáb (2.zprava) v doprovodu zástupců čs. a sovětské armády, NV a Občanského fóra se seznamuje se stavem objektů v Bruntále. Duben 1990. Foto: ČTK/Galgonek Vladislav.

2. Poslední vojáci bývalé střední skupiny sovětských vojsk, umístěné "dočasně" v Československu od roku 1968, opustili 19. června 1991 Milovice. Na snímku velitel střední skupiny sovětských vojsk generál Eduard Vorobjov (druhý zprava) a předseda parlamentní komise pro odsun sovětských vojsk z Československa poslanec FS Michael Kocáb (třetí zprava) při prohlídce milovického areálu. Foto: ČTK/Doležal Michal.


3. Protokol o ukončení odsunu sovětských vojsk z Československa podepsali 25. června 1991 v Praze zmocněnci pro otázky odsunu - za československou stranu generálporučík Rudolf Ducháček a za sovětskou stranu generál Eduard Vorobjov. Tímto podpisem bylo oficiálně stvrzeno faktické ukončení téměř třiadvacetiletého pobytu sovětských jednotek v Československu. Zleva prezident republiky Václav Havel, x, předseda parlamentní komise pro dohled nad odsunem sovětských vojsk Michael Kocáb, velvyslanec SSSR v ČSFR Boris Pankin, zmocněnec vlády SSSR pro odchod sovětských vojsk z našeho území generálplukovník Eduard Vorobjov a generálporučík Rudolf Ducháček během přijetí prezidentem na Pražském hradě. Foto: ČTK/Kalina Michal.


Zdroj: Rozhovor s Michaelem Kocábem (březen 2010), J. Pecka, Odsun sovětských vojsk z Československa (1989 – 1991), Army.cz