Expo 86 se konalo od 2. května do 13. října 1986 v kanadském Vancouveru. Motem výstavy bylo “Svět v pohybu – svět v kontaktu”. Výstava byla věnována všem druhům dopravy a komunikaci mezi lidmi. Vzhledem k tomuto zaměření byla značná pozornost věnována i letecké dopravě, která měla svůj vlastní sektor.

Československo mělo na výstavě bohaté zastoupení. Součástí expozice byl národní pavilon, a navíc bylo Československo pověřeno vybudováním oficiálního pavilonu zachycujícího historii a budoucnost dopravy.

Z leteckých exponátů zde byly vystaveny letecké motory Walter “Minor”, Zlin “Persy”, ZOD-260 a motor ing. Kreese (1898). Návštěvníci byli seznamování s dílem Ing. Kašpara. Mimo to byl promítán záznam sestavy mistra světa v letecké akrobacii Ing. Petra Jirmuse na Zlínu S-50LS. Řada československých letadel byla vystavena v modelech. Také byla vystavena řada létacích aparátů z říše fantazie.

Československý pavilon Roundhouse

The Roundhouse, původně výtopna lokomotiv jež se potom plnou parou řítily transkanadskou magistrálou, byl pavilon věnovaný historii dopravy a jejím průkopníkům. Čeští architekti a výtvarníci vyhráli konkurz na řešení tohoto tematického pavilonu světové výstavy a mezi tvůrce expozice patřil např. sochař Kurt Gebauer, hudbu k střihovému filmu o bláznivých vynálezcích složil Michael Kocáb (oba byli také ve Vancouveru přítomni). Součástí projektu bylo vystoupení mužské části souboru HaDivadla - jako „báječní muži na létajících strojích“ se pokoušeli vzlétnout na některém z modelů bláznivých vynálezců.

Účastník stavby československé expozice P. Kostenko na událost vzpomíná takto: „V době hluboké totality jsem byl vybrán do instalační skupiny pavilonu The Roundhouse na světovou výstavu Expo 86 v kanadském Vancouveru. V našem pavilonu jsme postavili kolo staré lokomotivy, jehož průměr byl 22 m, kterou Kanaďané s úžasem obdivovali.U tehdy československého pavilonu se tvořily fronty, aby Kanaďané i Čechokanaďané viděli tu nádheru. Zora Jandová k tomu zpívala písně a houpala se ve výšce 10 m na houpačce, což bylo dalším zpestřením našeho pavilonu. Byli jsme hrdí, že i lidé z tak malé země mohou ukázat světu, čeho jsou schopni.“