Signatáři Charty 77
Vynoření Charty 77 na politickém horizontu československého dění vyznačilo základní předěl ve vývoji země po porážce reformního hnutí roku 1968. Ideová orientace Charty 77 - princip nedělitelnosti svobody a všeobecné platnosti lidských a občanských práv - byla radikální výzvou komunistickému totalitnímu režimu. Charta započala epochu politiky směřující k obnově občanské společnosti, demokracie a právního řádu, založeného na bezvýhradném uznání lidských a občanských práv. Přestože byl počet signatářů Charty vzhledem k celkovému počtu obyvatel malý, je dnes Charta 77 považována za jednu z nejvýznamnějších akcí odporu vůči totalitnímu režimu v období normalizace.

Český filosof Jan Patočka je považován za čelného představitele fenomenologicky zaměřené filosofie. Byl ale také politicky angažovaným občanem; jedním z hlavních iniciátorů Charty 77 a prvním mluvčím tohoto hnutí za lidská a občanská práva. Světovou proslulost mu zjednal jeho tvůrčí příspěvek fenomenologické filosofii 20. století.

Sociolog, publicista a politik Rudolf Battěk patří neodmyslitelně k předním demokratickým politickým osobnostem poválečného Československa i polistopadové České republiky, k předním disidentům, kteří neváhali postavit se komunistům i za cenu vlastního těžkého strádání. Battěk si dohromady v nejhorších bolševických kriminálech odseděl téměř deset let.

Český právník, politik, publicista a především reformní komunista byl jedním z iniciátorů a prvních signatářů Charty 77 a spoluautorem Prohlášení Charty 77. V důsledku toho byl od ledna do června 1977 ve faktickém domácím vězení, po němž emigroval do Rakouska.

Tato prozaička, autorka psychologických próz a scenáristka se angažovala v disentu. Téměř rok byla vězněna za podvracení republiky a později o tom napsala knihu. Aktivně se podílela na vzniku Občanského fóra a v letech 1990 - 92 byla za OF poslankyní České národní rady.

Tento český folkový písničkář, spisovatel, výtvarník a fotograf měl po podepsání Charty 77 zakázánu jakoukoliv veřejnou činnost. Brutální výslechy Státní bezpečnosti ho nakonec v roce 1982 donutily emigrovat do Švédska.

Byl významným českým filosofem, který svou práci orientoval především na dějiny české filosofie a etiku; zabýval se také etologií a ekologií. Vystupoval jako kritik patriarchální společnosti a byl zastáncem feminismu.

