Smyslem pomocných technických praporů (PTP), zvláštních jednotek pro "politicky nespolehlivé osoby", bylo tyto osoby izolovat a využívat k pracovní činnosti; rámci hesla "převýchova" prací“.

Všelidový odpor v den 1. výročí okupace byl posledním svobodným aktem lidu. V září 1969 začalo Husákovo protireformní tažení a rázný nástup normalizace. Vstup vojsk byl nazván "internacionální pomocí“, došlo k mnoha kádrovým čistkám, … září 1969 z pohledu novinářů.

Československá expozice Roundhouse, postavená na audiovizuálním programu a věnovaná historii dopravy a jejím průkopníkům, patřila k nejlepším z 53 účastnických zemí.

V Sezimově Ústí zemřel druhý prezident samostatného československého státu, významný představitel I. a II. odboje a nejvyšší představitel československého exilu v Londýně za II. světové války Edvard Beneš.

Veletrhu se účastnilo 432 vystavovatelů z 29 zemí světa. Jen českoslovenští vystavovatelé předvedli veřejnosti 3 tisíce strojírenských exponátů, z nichž bylo 350 novinek. Veletrh trval 2 týdny a navštívilo jej 2 miliony lidí.

Předsednictvo ÚV KSČ schválilo mimo jiné tvrdý zákon na ochranu republiky, zřízení táborů nucené práce a ostrý postup proti živnostníkům a kulakům. Vznikl tak u nás totalitní stát, který se k sovětskému vzoru hlásil jako ke své zákonné předloze.

Necelý měsíc po okupaci Československa proběhlo v Mukačevu jednání vojenských delegací československé a sovětské armády. Československá strana zde vyjádřila předpoklad, že "spojenecká vojska" se zcela stáhnou z ČSSR ve třech etapách.

Kněz, teolog, básník, literární historik a pozdější arciopat Břevnovského kláštera byl po patnácti měsících vyšetřovací vazby ve vykonstruovaném procesu s „agenty Vatikánu“ postaven před soud a odsouzen za „velezradu a špionáž“ k doživotí, propadnutí majetku a ztrátě občanských práv.

Po vojenském převratu a nástupu vojenského režimu Augusto Pinocheta v roce 1973 přerušilo Československo s Chile veškeré diplomatické styky a podstatně omezilo obchodně ekonomické vztahy.

V Praze oznámil ministr zahraničí SRN Hans-Dietrich Genscher, že tisíce shromážděných východoněmeckých občanů může odcestovat do bavorského Hofu. Exodus občanů NDR (probíhající od léta přes Maďarsko do Rakousko) akceleroval i vývoj v Československu.

Do Prahy přijel prezident Jugoslávie J. Broz-Tito. Jeho dvoudenní návštěva přispěla k převažujícímu optimismu a nadějím, že nebezpečí zásahu "pětky" nehrozí.

Narodil se Jan Palach, český student historie a politické ekonomie na Filozofické fakultě, který se na protest proti okupaci Československa armádami států Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem upálil.

První úsek linky A byl otevřen čtyři roky po zahájení provozu linky C. Ve stanici Muzeum vznikl první přestupní bod metra. Druhou linku tvořil 4,7 km dlouhý úsek se sedmi stanicemi.

Hraniční ulice sovětského sektoru v německém Berlíně byly obsazeny sovětskými vojáky. Dělníci pod ochranou zbraní začali se stavbou Berlinské zdi, jednoho ze symbolů rozdělené Evropy.

Vojenským vpádem tzv. okupační pětky v čele se Sovětským svazem byla obsazena většina důležitých měst v ČSSR. Čs. vláda se sešla k mimořádné schůzi; v celé zemi rostl živelný lidový odpor k okupaci.

Manifestace se zúčastnili političtí aktivisté z Maďarska, Polska, Itálie a Německa. Shromáždění lidé skandovali hesla na podporu nezávislých iniciativ a jejich představitelů, lidských práv a svobody. Policejní jednotky násilně zakročily a demonstraci rozehnaly.

Rudé právo po těžkých diskusích publikovalo zprávu tzv. barnabitské komise, která vedla k plnému odvolání procesů a k soudní rehabilitaci 481 nevinně odsouzených. Komise prorazila zeď kolem rehabilitace, ale zůstávala nedůsledná a ustupovala tlaku "starých kádrů".

Jednání čs. a sovětské politické reprezentace se zúčastnili i internovaní českoslovenští politici v čele s A. Dubčekem. Jednání skončila (pod psychickým nátlakem) podpisem tzv. Moskevského protokolu, jenž obsahoval závazné úkoly pro vedení KSČ.

V Martině proběhly od 25. do 27. srpna 1967 oslavy Matice slovenské, při nichž Antonín Novotný svým urážlivým chováním postavil proti sobě i stranickému vedení značnou část slovenské veřejnosti.

Snahy komunistického režimu o centralizaci dosavadního systému čsl. bankovnictví a o řízení emisní a úvěrové politiky z jednoho centra vyústily ve zřízení Státní banky československé (SBČS).

V Babicích na Třebíčsku byli zavražděni tři členové Národního výboru. Druhý den došlo k dopadení pachatelů a zrodil se "případ Babice" a velká propagandistická kampaň zaměřená proti "americkému imperialismu, Vatikánu a vesnickým kulakům".

Nezastupitelnou službou pro obyvatele východní Evropy a Sovětského svazu před rokem 1989 bylo vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Přinášela přesné, pravdivé a úplné informace o poměrech v jejich zemích a o dění v cizině.

Spojené státy americké se poprvé a naposled vyjádřily ke štvavé propagandě která hlásala, že američtí imperialisté hledali způsob, jak zasáhnout a oslabit naši lidově-demokratickou republiku pomocí mandelinky bramborové, tzv. "amerického brouka".

Národní pouť na Velehradě byla jednou z největších československých poutí a protikomunistických demonstrací během trvání komunistického režimu.

Změna názvu státu byla součástí obsahu nové ústavy, tzv. Ústavy ČSSR, která konstatovala vítězství a dobudování socialismu na našem území.

Představitelé Bulharska, Maďarska, NDR, Polska a SSSR na schůzce ve Varšavě schválili Brežněvův koncept otevřeného dopisu adresovaného KSČ; podle názoru "pětky" se v ČSSR organizačně stmelila kontrarevoluce. Obsah dopisu byl směsicí velmi vážného varování se znatelnými prvky hrozby.

V souvislosti se zvýšením hospodářských úkolů motivovaných vojenskými plány SSSR požadoval průmysl desetitisíce nových pracovních sil. Proto mělo být v rámci "akce 77 tisíc“ přesunuto 77 500 úředníků do výrobního procesu.

Nový program Rady vzájemné hospodářské pomoci přinesl v členských zemí v dalších letech velmi slabé výsledky a vedl fakticky k dalšímu oslabení hospodářské potence Československa a postupnému rozkladu RVHP jako celku.

První samoobsluha byla otevřena v Husitské ulici na pražském Žižkově a prodávaly se v ní klasické potraviny jako chleba, máslo a mléko ve skle i v sáčcích, pro salámy se ale muselo k řezníkovi, neboť se tehdy ještě neprodávaly v zataveném obalu.

Proces, v jehož rámci byli soukromí zemědělci zbaveni půdy a zařazeni do kolektivních hospodářství, proběhl v Československu během 50. let. Většina zemědělské půdy byla násilně soustředěna do JZD.

Měsíc poté co se pokusil vzepřít komunistům když odmítl podepsat novou československou ústavu, prezident Beneš abdikoval na úřad prezidenta a jeho nástupcem se stal Klement Gottwald.

Sjezdu této rozkolnické organizace v Obecním domě se zúčastnilo asi 67 tzv. vlasteneckých kněží a blíže neurčený počet laiků. Jeho výsledkem bylo násilné rozpuštění původní stejnojmenné organizace, zabavení majetku a perzekuce jejích představitelů.

K úplnému přerušení diplomatických styků Československa a Izraele došlo po tzv. Šestidenní válce. Izrael se stal až do revoluce v roce 1989 nepřátelskou zemí.

Příčinou povodně byla protržená dunajská hráz u Číčova v okresu Komárno a dva dny předtím menší hráz v Patincích. Došlo ke katastrofálním povodním na jižním Slovensku, jež si vyžádaly evakuaci 54 000 obyvatel ze 46 obcí.

Byl posledním sjezdem sokolů před nucenou 40-letou odmlkou. Konal se v napjaté atmosféře, přesto ve všech sletových průvodech byla sláva provolávána Edvardu Benešovi a nový prezident Klement Gottwald byl sokoly ignorován.

Generál Heliodor Píka, československý voják a legionář, významný představitel zahraničního československého protinacistického odboje, se stal obětí justiční vraždy v rámci zinscenovaných procesů 50. let.

Kromě Milady Horákové byli popraveni rovněž Záviš Kalandra, Jan Bouchal a Oldřich Pecl. Takzvaný „proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice“, byl největším vykonstruovaným politickým monstrprocesem v komunistickém Československu.

Manifest "Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům a všem" byl nejznámějším a nejdůležitějším dokumentem Pražského jara.

Petice Několik vět, dokument vypracovaný hnutím Charta 77, požadovala mimo jiné propuštění všech politických vězňů a zrušení cenzury v médiích.

Zkušební televizní vysílání ze Studia Praha v Měšťanské Besedě ve Vladislavově ulici bylo zahájeno 1. května 1953 a 25. února 1954 bylo prohlášeno za pravidelné.

Stalinův pomník v Praze bylo největší skupinové sousoší v Evropě, postavené na počest sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina za kultu osobnosti v 50. letech 20. století.

Ve zdánlivě neotřesitelné "železné oponě" se na jaře 1989 objevila vážná trhlina. O její vznik se zasloužilo Maďarsko, které 2. května 1989 začalo s demontáží technického signalizačního systému na hranici s Rakouskem.

První vlaky vyrazily po trase C mezi dnešními stanicemi Florenc a Kačerov. Začátek provozu metra byl největším přelomem v dopravní historii města, neboť pražská doprava byla před jeho vznikem extrémně přetížená. Slavnostního zahájení se zúčastnil i Gustáv Husák.

Pakt vznikl na základě Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci podepsané 14. 5. 1955 Albánií, Bulharskem, ČSSR, Maďarskem, NDR, Polskem, Rumunskem a SSSR ve Varšavě. Formálně byl reakcí na zřízení Západoevropské unie a Pařížské dohody umožňující vstup NSR do NATO.

Tato výzva nabádala k tzv. normalizaci a ani nezakrývala opuštění zásad novinářské svobody, demokracie, tolerance a práva v naší společnosti, jak o to většina občanů v minulém období usilovala.

Husák, který byl posléze opakovaně do funkce volen a byl tak prezidentem Československa na dlouhých 14 let, je považován za symbol doby označované jako normalizace.

Proces s Miladou Horákovou a spol., zvaný též „proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice“, začal posledního květnového dne roku 1950. Jednalo se o největší a nejvýznamnější vykonstruovaný politický monstrproces v komunistickém Československu.

Poslední květnový den a vyhlášení měnové reformy znamenalo pro občany Československa znehodnocení často i celoživotních úspor. Komunistický režim vyhlásil reformu trhu a měny na základě pouze dva dny starého zákona č. 41/1953 Sb.

Snahou Akčního programu bylo uskutečnit demokratizaci socialistického systému; zakotvit zásadní odklon od stalinismu a vytvořit socialistické zřízení nového typu. Jednalo se o pokus o jakési "zlidštění" totalitního režimu.

Londýnská organizace Czechoslovak Relief Committee for Political Refugees výrazně zlepšila situaci československých uprchlíků v zahraničí.            

V rámci „Akce K“ byly Státní bezpečností přepadeny mužské kláštery a tím odstartována jejich faktická likvidace. Jejich obyvatelé byli internováni a budovy převzala do správy státní moc.

Nástup Gustáva Husáka do vedení strany definitivně pohřbil poslední zbytky nadějí, že se v Československu podaří i po srpnové okupaci udržet některé reformní myšlenky Pražského jara 1968.

V dubnu 1953 vydala Československá vláda usnesení č. 17/1953 o provedení prověrky knižních sbírek v knihovnách. Začala tak oficiální cenzura, která od této doby provázela nejen knihtisk, ale všechna postupně vznikající média.

ČSM byla jednotnou masovou organizací české a slovenské mládeže, která byla řízena Komunistickou stranou. K šíření myšlenek marxismu-leninismu mezi dětmi sloužila organizace Pionýr - proletářská verze skautingu.

Ve věznici ministerstva spravedlnosti v Hradci Králové zemřel v důsledku zanedbání zdravotní péče politický vězeň Pavel Wonka.

26. dubna 1986 v 1.23 hodin moskevského času došlo k havárii ve čtvrtém bloku černobylské jaderné eklektrárny. Nehoda byla jednou z nejvážnějších v celé historii jaderného průmyslu.

Úkolem VONS bylo v duchu poslání Charty 77 sledovat případy osob, které byly v ČSSR trestně stíhány nebo vězněny za projevy svého přesvědčení, nebo které se staly oběťmi policejní či justiční svévole.

Díky Remkově účasti na vesmírném letu kosmické lodi Sojuz 28 se Československo po SSSR a USA stalo třetím státem, který vyslal svého občana do vesmíru. Remek se stal celkově 87. člověkem v kosmu, je prvním a dosud jediným českým kosmonautem.

Mezinárodního den žen byl jako světový svátek ustanoven před sto lety na Mezinárodní ženské konferenci. V Československu byl MDŽ oficiálně zakotven v roce 1974. Začal jako politická událost, později byl proto spojován s komunistickým režimem a červenými karafiáty.

Jan Masaryk, nejoblíbenější český politik, byl nalezen mrtev časně ráno 10. března 1948 na nádvoří Černínského paláce pod okny svého bytu. Jeho smrt, nejzáhadnější v českých dějinách minulého století, stále čeká na své vysvětlení.

V roce 1983 došlo k šokujícímu únosu šestašedesáti československých občanů, kteří pracovali v Angole na výstavbě tamní celulózky. Únos organizavaný protivládní organizací UNITA pro ně představoval útrapy a tříměsíční pouť.

Český filosof Jan Patočka je považován za čelného představitele fenomenologicky zaměřené filosofie. Byl ale také politicky angažovaným občanem; jedním z hlavních iniciátorů Charty 77 a prvním mluvčím tohoto hnutí za lidská a občanská práva.

První komunistický prezident zemřel krátce poté, co se vrátil z pohřbu J. V. Stalina. Jeho pohřeb byl příležitostí k tryznám a kondolencím, organizovaně truchlily miliony lidí. Gottwald byl jediným komunistickým pohlavárem střední Evropy, kterého jeho soudruzi nabalzamovali.

Od roku 1953 byli absolventi vysokých škol označováni až na výjimky jednotně slovem "promovaný". Tituly se začaly opět udělovat až na základě nového zákona o vysokých školách, který nabyl účinnosti 1. května 1966.

V roce 1976 komunistická policie zatkla členy skupiny a spolu s dalšími představiteli kulturního undergroundu je postavila před soud za údajné výtržnictví.

Ústřední akční výbor Národní fronty rozhodl o sjednocení tělovýchovy. Do 28. března byla násilně ukončena činnost všech tělovýchovných organizací a došlo k vytvoření jednotné celostátní tělovýchovné organizace, pro niž byl z taktických důvodů převzat název Sokol.

Vítězství československých hokejistů nad ruskými na mistrovství světa ve Švédsku vyvolalo obrovskou euforii. Hokejové události 1969 vešly do historie, na některých místech se vyhrotily až do přímých útoků proti sovětským posádkám. Toto vítězství se stalo symbolem odporu proti sovětské okupaci.

Z Frenštátu pod Radhoštěm vyjela poslední vlaková souprava s tanky směrem na Východ. Sovětská vojska po více než dvaceti letech opouštěla Československo.

Kotvu navrhli čeští architekti, manželé Machoninovi, ale postavena byla švédskou stavební společností SIAB. Ta ji také vybavila vnitřním zařízením, sortiment však k obecnému zklamání zůstal československý, a tak ji lidé překřtili na „Sotva“.

V Londýně byl podepsán Protokol o obnovení diplomatických styků mezi ČSR a Japonskem. Ten mimo jiné znamenal i ukončení válečného stavu, který přetrvával z doby II. světové války.

Od 14. do 26. února probíhal XX. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu, známý především díky vystoupení Nikity Chruščova a jeho projevu, který ostře kritizoval Stalina a jeho kult osobnosti. Stalinismus tak přestal být oficiální politikou KSSS a potažmo celého sovětského bloku.

Zmocněnec vlády ČSSR převzal od zástupců vlád Spojených států amerických, Velké Británie a Francie 18,4 tuny zlata, které bylo za II. světové války uloupeno Československu nacisty.

Lidové milice byly produktem totalitního systému KSČ, které měly plnit úkoly v systému ochrany a obrany komunistického režimu. Od vyzbrojení v roce 1949 byly milice připraveny účinně reagovat na vývoj mocenské situace a dle potřeby plně demonstrovat svoji sílu.

Násilná kolektivizace venkova od základů proměnila hospodaření na vesnici a postihla statisíce lidí. Sedlákům byla v atmosféře politického zastrašování zabavována a vyvlastňována půda, zvířata, strojový park i nemovitý majetek. Mnozí z nich přišli o všechno.

"Vítězný únor" byl výsledkem zákonitostí třídního boje, vývoje revoluce a vyvrcholením tragédie, jejíž začátek můžeme hledat už v prvních poválečných volbách. Komunistický převrat odstartoval zánik demokracie na dlouhých 41 let.

Na pražském Václavském náměstí se upálil osmnáctiletý student Jan Zajíc. Datum si nevybral náhodou. Komunisti ten den slavili výročí Vítězného února a do Prahy se sjelo 400 milicionářů ze všech krajů republiky.

Útěk generála Šejny, protekční osoby Antonína Novotného, vykonstruovaly sdělovací prostředky v aféru "semínkového" generála. Byl obviněn z rozkrádání státního majetku - jetelových semínek.

V rámci procesu společenských změn, které v Československu proběhly po 17. listopadu 1989, byla v Moskvě ministry zahraničních věcí podepsána "Smlouva mezi vládami ČSSR a SSSR o odchodu sovětských vojsk z území ČSSR".

Nový cenzurní tiskový zákon byl schválen v říjnu 1966. Veřejnosti byl představen jako moderní právní norma odstraňující právní nejistoty v postavení masových médií a žurnalistů.

Vstoupil v platnost zákon o československé federaci; unitární Československá socialistická republika se stala federací dvou národních států, České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.

Krátké období liberalizace v komunistickém Československu začalo po zasedání ÚV KSČ kdy byl do funkce prvního tajemníka zvolen Alexandr Dubček. Pražské jaro ukončil 21. srpna 1968 vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

Došlo k výměně nót mezi ČSSR a USA o dohodě k provádění inspekce na československém území v souvislosti se sovětsko-americkou smlouvou o likvidaci raket středního a kratšího doletu.

Text Charty 77, která kritizovala „politickou a státní moc“ za nedodržování lidských a občanských práv, vznikal v průběhu prosince 1976 a byl publikován večer 6. ledna 1977, navzdory snaze čs. režimu, současně v několika západních listech.

Československo se stalo zakládajícím členem Rady vzájemné hospodářské pomoci, hospodářské organizace sdružující většinu států vznikajícího sovětského bloku.

Na protest proti sovětské okupaci a pokračujícím ústupkům okupantům ze strany čs. politické reprezentace se na Václavském náměstí poblíž sochy sv. Václava zapálil student Filozofické fakulty UK Jan Palach.

Pražské vzpomínkové shromáždění 15. ledna se po brutálním zásahu policie proměnilo v osmidenní demonstrace. Policie proti účastníkům tzv. "Palachova týdne" nasadila vodní děla, psy a speciální jednotky; na 800 lidí bylo zatčeno.

V pražském Národním divadle proběhlo shromáždění umělců a kulturních pracovníků, které bylo reakcí na vznik Charty 77. Účastníci na závěr podepisovali Provolání československých výborů uměleckých svazů, označované jako Anticharta.

V Institutu klinické a experimentální chirurgie (IKEM) v Praze byla provedena první úspěšná transplantace srdce. Výměna starého srdečního svalu za nový tehdy zahránila život čtyřiačtyřicetiletému technikovi Josefu Divinovi.

Na pražské Kampě se měli mladí lidé opět sejít ke vzpomínce na legendu skupiny Beatles a k připomenutí památky J. Palacha a Zajíce. Tentokrát však pietní akce provázely rozsáhlé bezpečnostní opatření a plánovaný průvod byl zastaven.

Na zasedání ÚV KSČ byl přijat dokument Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Tímto zasedáním bylo definitivně uzavřeno období tzv. Pražského jara a zahájil se proces totální normalizace života celé společnosti se všemi průvodními znaky teorie a praxe neostalinismu.

10. prosince 1988 došlo na Škroupově náměstí v Praze k nevídané události. Konala se zde úředně povolená demonstrace ke Dni lidských práv, na které veřejně promluvili i disidenti.

Ve vesničce Číhošť u Ledče nad Sázavou se při mši v místním kostele začal pohybovat křížek na oltáři. Tento číhošťský zázrak, který je všeobecně považován za provokaci StB, se měl stát záminkou k likvidaci církve.

Federální shromáždění schválilo zákonem zvýšení dětských přídavků a zavedení novomanželské půjčky; u rodiny se 2 dětmi činil podíl rodinných přídavků na průměrné mzdě 21 %. Populační politika měla úspěch: v letech 1970-79 porodnost výrazně stoupala.

V rumunském Temešváru začaly protirežimní demonstrace, jejichž násilné potlačení vyvolalo výbuch nespokojenosti v celé zemi. Důsledkem bylo svržení státního a stranického šéfa Nicolae Ceausesca.

Měsíc po vypuknutí sametové revoluce symbolicky padla železná opona, která po čtyři desetiletí rozdělovala Evropu. Ministři zahraničních věcí Československa a Rakouska společně přestřihli ostnaté dráty na československo - rakouských hranicích.

Ropovod Družba (česky Přátelství) spojil státy bývalé RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci) se zeměmi bývalého SSSR. Vystavěli jej Rusové a jeho hlavním účelem bylo zásobovat státy socialistické soustavy ropou a zemním plynem ze středního Ruska.

Na společné schůzi sněmoven Federálního shromáždění byl zvolen prezidentem Československé Federativní Republiky jednomyslně kandidát Občanského fóra, Václav Havel.

V Československu žilo 15 276 799 obyvatel, v českých zemích pak 10 288 946 obyvatel. Díky sčítání byly získány údaje pro založení Centrálního registru obyvatelstva při ministerstvu vnitra. K žádným podstatným inovacím však oproti předešlým sčítání nedošlo.

Na konferenci v Praze byla ustanovena jednotná mládežnická organizace řízená KSČ mající za cíl vychovávat mládež v marxisticko-leninském duchu.

Antonín Zápotocký byl lidovým tribunem. Ve svých projevech byl ze všech vůdců KSČ nejlidštější, u lidí byl proto oblíben. Když 13. listopadu 1957 následkem infarktu zemřel, na jeho místo šest dní nato nastoupil Antonín Novotný. První muž stranického aparátu se tak i formálně stal prvním mužem ve státě.

Revoluce začala studentskou demonstrací na Albertově. Zpočátku poklidné setkání se změnilo v protirežimní stávku. Brutální zásah VB vyburcoval celou společnost, která se rozhodla říci NE totalitnímu režimu.

Po téměř sedmileté rekonstrukci Národního divadla a dostavbě Nové scény zde byl opětovně zahájen provoz slavnostním představením Smetanovy Libuše.

Skupina intelektuálů, umělců a studentů vytvořila v pražském Činoherním klubu Občanské fórum, širokou platformu občanských aktivit usilujících o obnovu politického pluralismu, odmítající totalitní komunistický režim.

Vykonstruovaný proces s Rudolfem Slánským, bývalým generálním tajemníkem ÚV KSČ, známý pod úředním názvem „Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s R. Slánským“ trval 7 dní a bylo v něm vyneseno 11 rozsudků smrti.

Dne 27. listopadu 1989 ve 12:00 se uskutečnila na území celé republiky dvouhodinová manifestační generální stávka, která byla neformálním referendem a nadekretované vedoucí roli komunistické strany a nastolila také požadavek svobodných voleb.

Mao Ce-tung po dobytí Pekingu komunistickými vojsky vyhlásil na pekingském náměstí vznik Čínské lidové republiky. Čína byla od tohoto okamžiku rozdělena na dva státy: Čínskou lidovou republiku a Čínskou republiku (Taiwan).

Pokračující snahy o zkrácení pracovní doby vedly k vytvoření nového zákoníku práce, který snížil nejvyšší počet pracovních hodin z dosavadních 48 na 46 hodin týdně a mladistvým zaměstnancům do 16 let stanovil pravidelnou pracovní dobu do maxima 36 hodin týdně.

V sovětské okupační zóně byla vyhlášena Německá demokratická republika. Takzvané východní Německo existovalo téměř 41 let, zaniklo až v říjnu 1990 spojením se svým západním sousedem.

Na základě vykonstruovaného obvinění bylo deset československých hokejistů na dlouhá léta internována v komunistických lágrech. Důvodem byly obavy z jejich možné emigrace do zahraničí.

Český básník, spisovatel, novinář a signatář Charty 77 obdržel toto nejvyšší světové ocenění i přes nevoli stranických a vládních orgánů.

Jeden z nejvýznamnějších poválečných konfliktů lidu s komunistickým režimem potvrdil výsadní moc SSSR nad komunistickými satelity. Veřejná diskuze o svobodě a svobodném Maďarsku ustala na tři desítky let.

Tvůrce polarografické analytické metody Jaroslav Heyrovský převzal Nobelovu cenu za chemii z rukou švédského krále Gustava Adolfa VI. za vynález a využití polarografie. Stalo se tak 37 let po vynálezu polarografie.

Režisér, divadelní kritik, prozaik a rektor AMU vzdoroval svým dílem sbahám prosadit v divadle nadiktované, zjednodušující představy o socialistickém umění. Později v obavách z politického vězení spáchal sebevraždu.

První vydání jednoho z nejvýznamnějších exilových časopisů vyšlo pod vedením Pavla Tigrida v New Yorku. Svědectví bylo určeno nejen k informování o situaci v Československu, ale především k dialogu mezi exilem a domácí opozicí.

V roce 1988 bylo poprvé povoleno slavit výročí vzniku Československa v jeho původním významu. Na pražském Václavském náměstí se sešlo několik tisíc lidí na nepovolené demonstraci proti režimu.